Co člověk opravdu potřebuje? (Díl 2)

8. dubna 2012 v 23:16 | Viktor Stropek |  co se dějě v trávě?

Co člověk opravdu potřebuje? (Díl 2)



V předchozím dílu jsem psal, že jedno z toho, co je "opravdu důležité", je láska. Co ale potřebujeme ještě, co je to, co když se nám nedostává, jsme nuceni se po hlavě vrhat do náhražkových činností, do konzumu, povrchního zaměstnávání smyslů, do bezduché práce nebo se dostáváme do hluboké deprese a prázdnoty?

Pojmenovat tento druhý pilíř naší existence bude těžší. Kdyby za námi neležely stovky let západní vědy, která zkoumá svět a "věci" v něm metodou anatomického pitvání původně živá žáby a která se považuje když ne za "vševědoucí", tak alespoň za všeho schopna, řekl bych jednoduše, že to DRUHÉ, co potřebujeme, je poznání. Jenomže - nacházíme se v kritickém bodě vědy, která dosud fungovala jako přímá pokračovatelka mužského, monoteistického náboženství, a tak bych to, co chybí, nazval spíš živou spiritualitou. Co to znamená?

David Abram ve své pozoruhodné knize "Ther Spell of the Sensuous" píše o našem (západním) stále ještě přetrvávajícím nepochopení šamanů a přírodních léčitelů. Poté, co jsme již uznali jejich význam pro společnost a začínáme se učit blahodárnosti jejich rituálů, stále ještě nechápeme, že jejich "duchové" a "pomocníci", potažmo jejich celý "spirituální svět" není "nadpřirozený", ale zakládá se na komunikaci s přírodou, s jinými tvory, které nás obklopují a které jsme ve svém zaslepení přerostli. Že tedy šamanská cesta nesměřuje mimo svět, který nás obklopuje, ale prostě jen k sousedům - do světa zvířete, stromu, rostliny, minerálu.

Toto šamanské poznání, tato spiritualita kontaktu k živému a vědomím nadanému sousedu není tedy cestou k upevnění své vlastní nadřazenosti, ale pravou komunikací, rozhovorem, kde se učíme, že ačkoliv zde nejsme sami, vnímali jsme svět doposud z poměrně úzkého a výlučného úhlu pohledu. Podobně jako láska nám tento druh poznání přináší nesmírné blaho, poskytuje pocit zapojení se do celku, dává smysl existence a prožitek hlubokého štěstí. Na rozdíl od lásky, která patří spíše pod ženský princip, je poznání ve výše míněném smyslu spíše mužská záležitost a není divu, že mnoho indigenních šamanů a léčitelů jsou muži (působící ovšem velice "měkce").

O tomto všem nemá současná mainstreamová věda ani potuchy - jak by také mohla, když se stále ještě dívá na svět kolem nás jako na mechanicky vysvětlitelnou kolekci "věcí", které, i když jim možná ještě nerozumíme docela, už máme více-méně pod kontrolou. Je to bohužel právě tato věda, která, jak už jsem v úvodu poznamenal, je pokračovatelka špatně pochopeného "mužského" principu expanze a nadřazenosti, který před jejím nástupem již po dvě tisíciletí vyjadřují "velká" monoteistická náboženství. Ne náhodou pocházejí hned tři nejnásilnější a nejexpanzivnější - judaismus, křesťanství a islám - z životu nepříznivé pouště a ne náhodou obracejí tyto tři, ruku v ruce s "neživým poznáním" vědy, náš svět pomalu ale jistě opět v poušť.

Jsem ale přesvědčen, že právě teď prožíváme velikou změnu, změnu spočívající právě v re-definici "důležitého". Krize, deprese, téměř nadlidské zátěže a úkoly, chybění lásky, zdánlivý nedostatek smysluplné práce, zoufalé hledání spojenců a hluboká bolest, kterou cítíme, když si uvědomujeme, jak drasticky ničíme vše živé kolem nás, to vše nás vede k přehodnocení našich priorit. Naše pozornost se obrací pryč od zábavy medií, od politických pranic a konfliktů, od nenasytného hromadění majetku, od bezduchého vykonávání příkazů nadřízených k věcem důležitějším. To, co opravdu je, co je důležité, není definováno ani zákony, ani tradicí, a ani několika mocnými, ale naší pozorností. A ta se právě velice rychle mění. Tak - držím palce.

Hezký den přeje
Jan.
Vystavil v 4:52


Zdroj: http://janbily.blogspot.com/2012/04/co-clovek-opravdu-potrebuje-dil-2.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama