Jsou v Česku potraviny s porovnání s dřívějškem a s ohledem na kvalitu opravdu levné?

4. prosince 2011 v 8:02 | Viktor Stropek |  co se dějě v trávě?
Jsou v Česku potraviny s porovnání s dřívějškem a s ohledem na kvalitu opravdu levné?

V předvolebních časech často čeští politici mluví o nezbytnosti zajištění levných potravin pro české spotřebitele. Jsou však u nás potraviny skutečně levné? Odpověď na tuto jednoduchou otázku může být dosti složitá. Pokud se podíváme na srovnání s dřívějškem, dalo by se konstatovat, že potraviny jsou doopravdy levnější a že jejich podíl na nákladech domácností se snižuje. Jestliže v roce 1995 činil podíl spotřeby potravin, nápojů a tabáku na vydání domácnosti zhruba 31%, pak v roce 2004 to bylo 24% a v roce 2010 22%. Můžou za to zejména skutečnosti, že postupně vzrůstá produktivita práce v zemědělství, zvyšuje se užitkovost, zavádějí se nové technologie. Na straně druhé však dochází ke snižování kvality potravin, názvy potravin ztrácejí svůj původní smysl.

Šizení potravin není v Česku nic nového pod sluncem. Již za středověku byli nepoctiví pekaři máchaní ve Vltavě, proti podvodníkům byly prováděny i drastičtější tresty včetně trestu smrti. České země byly už od dob Rakouska-Uherska významným producentem potravin. Na konci 19. století byl vydán Rakouský potravinářský kodex, který si kladl za cíl, aby "bráněno bylo vždy více se rozšiřujícímu porušování potravin, a to jak porušování takovému, které v sobě zahrnuje nebezpečí pro zdraví konsumentů tím, že užívá se látek přímo škodlivých, tak i porušování takovému, kde se především jen výživná hmota potravin zmenšuje, a kterým mimo škodu ve směru majetkovém při opětovném požívání taktéž poškození poměrů výdělkových a zdravotních způsobeno být může." V §§ 9 - 23 zákona č. 89 byla vtělena trestní ustanovení. Mezi skutkové podstaty bylo řazeno např. padělání a falšování potravin, odepření možnosti vstoupení do prodejny a odebrání vzorků, nedbalostní i vědomé skladování a prodávání potravin, které mohou poškodit lidské zdraví, atd. Na tento kodex navázal prvorepublikový Potravinový kodex, který platil do roku 1948, kdy byl zrušen a začaly platit státní normy, které stanovily složení potravinářských výrobků. Tyto např. zakazovaly přidávat do masných výrobků jakékoli cizorodé látky s výjimkou soli, koření, vody v povoleném množství při solení nastřikováním, vitaminů či minerálních látek. Od 1. 1. 1995 byly tyto normy zrušeny a výrobci si mohou do svých produktů dávat vše, co uznají za vhodné. Prakticky jediným předpokladem je to, že to musí být zdravotně nezávadné. V červenci 2009 pak byly dále zrušeny i některé obchodní normy platné pro prodej ovoce a zeleniny v rámci EU. V současnosti je tak možné prodávat například květák, pórek, cukety, melouny, třešně, višně, mrkev nebo česnek v podstatě v jakékoliv kvalitě, pokud nejsou výslovně zkažené. V Česku se stále více mluví o tom že jsme odpadkovým košem Evropy a že kvalita potravin není valná. Skutečně kvalitní potraviny jsou pak pro spotřebitele s podprůměrnou mzdou prakticky luxusním zbožím.

Jako názorný příklad lze uvést cenu jogurtů, které jsou za normálních okolností výrobkem s vysokou užitnou a výživnou hodnotou. Kromě živých kultur jsou zdrojem bílkovin, vápníku, fosforu a různých vitaminů skupiny B. Vzpomínám si na dětství, kdy velký výběr jogurtů nebyl, snad tři čtyři druhy. Byl jogurt bílý 200 ml za 1.50.- Kčs a jogurty s marmeládou za 2,- Kčs. Tyto jogurty byly v zálohované sklenici za 0,50 Kčs. Jednalo se o výrobky, které moc dlouho nevydržely, protože šlo o živé jogurty, které se brzy kazily. Marmeláda v těchto jogurtech byla skutečná ovocná marmeláda. Dnes je v obchodech nepřeberné množství těchto výrobků, ovšem spíše nevalné kvality. Tyto rádobyjogurty obsahují zahušťovadla, a to zejména bramborový škrob nebo želatinu, příp. obojí. Tato zahušťovadla však pro tělo žádnou zdravotně prospěšnou hodnotu nemají. Ovoce či džem, který je součástí těchto výrobků bývá zcela nebo zčásti náhražkou. Např. podstatnou část "jahodové složky" tvoří u levnějších jogurtů protlak nebo šťáva z červené řepy, jablek či z mrkve. Takové výrobky dnes koupíme v cenové hladině do 10,- Kč a na první pohled se tedy může zdát, že takový jogurt je oproti jogurtu z let před rokem 1989 opravdu levný. Pokud však chceme porovnávat jogurty se stejnou kvalitou a výživnou hodnotou, musíme porovnávat původní jogurt se současným jogurtem, který neobsahuje různá zahušťovadla, přídatné látky a jiné náhražky a jehož ovocná složka je tvořena skutečným originálním ovocem. Takový jogurt o hmotnosti 200 gramů dnes stojí něco kolem 20,- korun. Pak lze snadno dospět k závěru, že tento výrobek je dnes oproti době před rokem 1989 při cenových a mzdových relacích stejně drahý, ne-li dražší. Stejná situace je ovšem i u jiných výrobků. Kolik dnes stojí párek, který se vyrábí z masa a ne mouky, vody a dalších náhražek? Kolik dnes stojí sýr, který je opravdovým sýrem? Kolik dnes stojí opravdová zmrzlina, která se vyrábí ze smetany a kravského mléka? Kolik dnes stojí opravdu kvalitní chléb a pečivo? A tak by se dalo pokračovat. Bohužel odpovědným lidem za výživu tohoto národa je všechno jedno. Mnohé výrobky nejsou tím, čím se nazývají, ale to, v jakém obalu či krabičce se prodávají. Jejich výživná hodnota je minimální. Nakonec proč se má stát o to starat, když si lidi v lékárně koupí umělé vitamíny a různé doplňky stravy, které tyto potravinové šmejdy buď neobsahují nebo jich obsahují minimum? Polistopadové garnitury bohužel uzákonily v Česku to, čemu se bránili lidé již ve středověku, co bylo zakázáno zákonem za Rakouska-Uherska, za První republiky i za reálného socialismu - šizení a falšování potravin.

Ceny potravin s porovnání s okolními státy.

Již dnes se běžně hovoří o tom, že lidé z příhraničních oblastí jezdí nakupovat potraviny do okolních zemí, kde koupí na nižší peníz výrobek s vyšší kvalitou, než v Česku. O naší zemi se mluví jako o popelnici Evropy, do naší země se od nich dováží šmejdy, které by si u nich nikdo nekoupil. Rozdílnou kvalitu výrobků stejných značek pro západní a východní trh probírali už dokonce europoslanci v Bruselu. Česko je bohužel státem, kde jsou potraviny dražší, než ve státech okolních. Přitom čeští zemědělci dnes prodávají svoje produkty za ceny, které jsou v Evropě běžné, nakonec i v tomto oboru máme otevřenou ekonomiku se světovými cenami. Je zajímavé, že při nedostatku obilí jezdí do Česka polští obchodníci, kteří kupují od zemědělců pšenici za hotové za cenu vyšší, než jim platí zdejší výkupní organizace. Polské výrobky z mouky jsou ale levnější, než ty naše. Jak je to možné...? V Česku bohužel neexistují silné spotřebitelské organizace, které by prosazovaly zájmy spotřebitelů, poukazovaly na nekvalitu výrobků a hledalo důvody, proč jsou v Česku nekvalitní a přitom tak drahé potraviny. Největší spotřebitelská organizace - Sdružení ochrany spotřebitelů - se zmítá v insolvenci a zabývá se sama sebou. Stát pro spotřebitele neudělá už vůbec nic! Spotřebitelům bohužel nepomáhají ani sdělovací prostředky, které sice tu a tam poskytnou zprávu o nějakých závadných potravinách či jejich nekvalitě, ale nějaký stálý tlak též nevytváří. Co se musí stát, aby se situace změnila?

Zdroj: http://kvalitapotravin.webnode.cz/mame-levne-potraviny-/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama