Kód červená. Euru hrozí konec, varuje svět Evropu

18. srpna 2011 v 12:00 | Viktor Stropek |  Ekonomika
Brusel - Konec eura jako jednotné měny, rozpad eurozóny, astronomické ztráty bank a hromadné propouštění.

Kdysi jen hypotetický scénář je nyní realitě mnohem blíž, než se dosud zdálo.

Jen za poslední týden před tím naléhavě varoval prezident Světové banky Robert Zoellick, nejznámější investor a filantrop světa George Soros nebo ředitel Centra pro studium evropské politiky Daniel Gros.

Hlavním nebezpečím pro světový růst je teď podle nich právě eurozóna a její dluhy.

Krize spěje k vrcholu

Pohromu podle ekonomů i Evropské komise může odvrátit prodej společných dluhopisů všech zemí eurozóny, namísto dosavadních dluhopisů národních. Den před úterním jednáním s Francií však Německo toto řešení v podobě takzvaných eurobondů opět odmítlo.

Některé země eurozóny už se přitom podle Zoellicka přesouvají "od dramatu k traumatu." Rostoucí tlak trhů na Itálii, Španělsko a Francii totiž v minulých týdnech ukázal, že pokus předlužené Evropy uklidnit trhy záchranným programem přijatým na summitu 21. července selhal.

Svět se tak kvůli neschopnosti politiků jednat ocitá podle Zoellicka v "nové nebezpečné zóně".

"Situace se stává neúnosnou. Činitelé se snaží získat čas, ale čas jim utíká. Krize rychle spěje k vyvrcholení," napsal v pátek George Soros.

Pokud evropští politici razantně nezasáhnou, může vývoj podle Sorose vyvrcholit neřízeným bankrotem, který by i v případě tak malé ekonomiky, jako je ta řecká, přivodil bankám "nesčíslné ztráty," odsoudil by euro k zániku a svět poslal znovu do recese.






Domino už padá

Na chlup stejně vidí možnou blízkou budoucnost také Daniel Gros z bruselského Centra pro studium evropské politiky.

Podle něj selhal hlavně záchranný program EFSF (European Financial Stability Facility). Čím víc zemí totiž eurozóna z fondu zachraňuje, tím méně zemí ho financuje. Zachránci se tak automaticky stávají nejbližšími kandidáty na záchranu.

Domino efekt, který v sobě EFSF obsahuje, už podle Grose spustil, jak dokazuje tlak finančních trhů na Itálii a Francii. Další nalévání národních peněz do fondu EFSF už proto podle Grose nepomůže, nový dluh by dominový efekt jen zesílil.

Fond by se proto měl podle něj dočasně přeměnit na banku, aby tak získal přístup k úvěrům z Evropské centrální banky, která jako jediná může eurozóně dodat dost peněz naléhavě potřebných k uklidnění trhů.

Jeho návrh v podstatě znamená tištění peněz podobně, jak ho v minulosti aplikovala americká centrální banka FED.

Podobá se eurobondům, jejichž zavedení se na říjnovém summitu podle serveru Euractiv.cz chystá přednést také Evropská komise a jejichž zastáncem je i zmíněný George Soros






Kývne Německo na eurobondy?

Návrh spočívá v tom, že namísto národních vládních dluhopisů by státy eurozóny vydávaly euroobligace společné. To by ale znamenalo, že premianti jako Německo a Francie by nesly část nákladů za nové půjčky pro "bankrotáře", jako je především Řecko, což se německé kancléřce Angele Merkelové nelíbí.

Někteří odborníci si ale myslí, že Německo nakonec nebude mít na výběr a na euroobligace kývne.

"Pokud se podíváte do nedávné minulosti, řekněme 15-18 měsíců zpátky, zjistíte, že je hodně věcí, o nichž němečtí politici říkali, že je nikdy neudělají, a pak je udělali," připomněl agentuře Reuters německý ekonom Peter Bofinger, člen vládního panelu ekonomických poradců. Většina jeho kolegů je ale výrazně méně proevropských než on, upozornil Euractiv.

Německo však už pro eurobondy možná začalo sondovat půdu. Podle ekonomů totiž eurobondy nemají smysl bez něčeho na způsob ministerstva financí celé eurozóny, které by mělo pravomoci vynutit u členských států rozpočtovou disciplínu.

Německý ministr pro ekonomiku Philipp Roesler přitom minulé úterý vypustil mediální balónek, který se vznikem právě takové instituce počítá.



Vznikne "ministerstvo financí eurozóny"?

Podle ministrova stanoviska by měla vzniknout nevolená "rada stability", která by měla automaticky uvalovat sankce na země nedodržující rozpočtové závazky, testovat flexibilitu pracovních trhů a inovačního prostředí zemí, a dokonce zakotvit "dluhovou brzdu" podobnou té německé do ústav členských zemí.

Roeslerův návrh ale podle EUobserveru není oficiálním stanoviskem vlády. Další integrace eurozóny je totiž u voličů velmi nepopulární. Není tak dokonce jisté ani to, zda národní parlamenty schválí původní a mnohem méně kontroverzní záchranný program přijatý na eurosummitu 21. července, po čemž už naléhavě volá Řecko.

Například předseda slovenské koaliční strany Svoboda a solidarita Richard Sulík označil návrh nových pravomocí EFSF, které by měly založit něco na způsob evropského měnového fondu, za "čistou cestu k dluhové unii," a "úplnému socialismu" na způsob Sovětského svazu.





Podle Sorose i Grose však právě na podobné hašteření eurozóna nemá čas, a hlubší integraci rozpočtové politiky naopak nutně potřebuje.

Týká se to i Česka, které svým exportním hospodářstvím do eurozóny podle ekonomů navzdory své koruně fakticky patří.

"Malá otevřená ekonomika v těsném sousedství eurozóny může pocítit zhoršení situace v tomto měnovém bloku velmi rychle a průmysl by byl jedním z prvních míst," upozornil David Marek z investiční banky Patria.

Zdroj http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/business-ve-svete/clanek.phtml?id=710794#utm_medium=newsbox&utm_source=centrumHP
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama