SVOBODA JAKO DAŇ SYTÉMU ZA LUXUS

25. července 2011 v 8:44 | Viktor Stropek |  Ekonomika

Co je to Systém, jakou v něm hrajeme roli a jak dál?

Určitě ne každý z nás, si plně uvědomuje a váží toho, v jakém civilizačním "luxusu" si spokojeně žijeme. Stačí zmáčknout tlačítko a zapne se televize, otočit vypínačem a rozsvítí se světlo, zvýšit symbol teploty na regulaci vytápění a hned je nám tepleji, nadzdvihnout pákovou baterii a teče voda studená či teplá, dle našeho přání.








Je to úžasné privilegium luxusu a pohodlí tohoto věku, které však nepřišlo samo, ani nevzniklo jen tak náhodou.

Jedná se opět o dlouhý procesní vývoj a to konkrétně plynulý přechod dřívějších forem feudalismu a otrokářství, které se transformovalo z dříve fyzického pojetí a vlastnictví samotných osob otroků, do mnohem méně zřejmých, zato daleko více rafinovaných a těsnějších forem.

Nevěříte?

"Vše něco stojí a nic není zadarmo - naše pohodlí stojí naší vlastní svobodu."







Pominu naprostý extrém lidí, kteří mají takové vnitřní nastavení, že do prácechodí primárně s odporem jen proto, aby získali peníze, které potřebují k tomu, aby si mohli pořídit věci běžné spotřeby v obrovských nákupních centrech, které ovšem z důvodů jejich neustálé přecpanosti rovněž nemají v podstatě vůbec rádi.

Dělají tedy po celý život něco, co vlastně nechtějí a dokonce musejí dělat i to, co bytostně odmítají, a to vše bohužel podstupují pouze proto, aby na tomto hmotném světě přežili. Skutečně zvláštní a smutné, zejména pokud si to sami uvědomí a vůbec netuší, jak z toho ven…







Pojďme se ale podívat mírně v časové linii nazpět, kde nákupní centra ještě vůbec neexistovala a to například do doby prvotní lidské společnosti. Tam docela slušně fungovalo cosi jako výměnný obchod.

Doslova: Ten umí to a ten zas tohle. Řezbář dokáže zpracovat dřevo do úžasných tvarů a mnoha forem využití, kovář k němu připojí prvky z kovu, dále je zde chovatel a zpracovatel, řezník či mlékař, zemědělec, pěstitel či vinař, prostě každý specialista, který je v konkrétním oboru odborníkem, mistrem nebo v něm podniká.

Taková společnost či vesnice, může dohromady tvořit dokonalý funkční celek, jako běžná, ovšem větší rodina. Role otce i matky, je nezpochybnitelná a dítě jako výsledek jejich životního snažení, reflektuje úroveň a kvalitu chápání a porozumění souvislostem jako celku, jehož štafetu nese symbolicky dál.

Důležitou roli ve vývoji jedinců samozřejmě hraje systém školství a vzdělávání, i koncepce celkového chápání reality, popsaný v článku "Cenzura a vzdělávání jako forma otroctví" zde: www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/cenzura-informaci-a-vzdelavani-jako-forma-otroctvi





Pokud tato výše popsaná společnost dokázala dlouhá staletí fungovat na základě tzv. výměnného obchodu, tedy na principu, že každý svou vlastní odpovědností byl schopen sdílet hodnoty s druhými, nebylo vůbec nutné vytvářet další fiktivní hodnoty, jakými jsou peníze.

Peníze jsou totiž pouhým symbolem a měřítkem za námi vynaloženou energii (a doslova čas našeho fyzického života zde na Zemi) a mohou být ze dne na den doslova bezcenné - stačí pouhý kurzovní pokles hodnoty či takový pojem jako "měna", která se stala v minulém století (pomíjím zde kritický zdravotní stav, kdy peníze vůbec ztrácí svůj smysl).

Každý, kdo měl tenkrát našetřeno v bance stovky tisíc, dostal do základů 500 korun českých a bylo vyřešeno - to ještě večer předtím zaznělo oficiální prohlášení ve sdělovacích prostředcích, že měna se nechystá - inu spravedlivá demokracie, jak má být a jdeme dál.







Nyní to začne být konečně zajímavé, půjdeme hlouběji.

Podívejme se více na význam a smysl oněch "příjemných" věcí, jako je centrální vytápění, distribuce elektrické energie, rozvodné sítě pitné vody, zemního plynu, atd. Souhlasím, je to pro každého z nás velmi pohodlné - doslova život na tlačítko.

Problém je však v tom, že jsme až poslední koncový uživatel a symbolická "tlačítka" a rozmanité nástroje, jak vylepšit svou hospodářskou situaci, mají na rozdíl od nás vlastníci či provozovatelé jednotlivých sítí.

Pokud se tedy jeden z nich například rozhodne, že pro půl republiky nepůjde týden elektrická energie, tak prostě nepůjde - a dokonce bez nároků na kompenzaci způsobených ztrát (má osobní zkušenost a dále připomínám například opakované tahanice o dodávky zemního plynu s Ruskem).









Všichni tito dodavatelé (a distributoři) mají dokonalý přehled o chování každého svého odběratele a pravidelně jsou vyhodnocována jednotlivá účetní období - tedy náš audit s plnou kontrolou. Sami asi tušíte, co se stane, pokud není platba provedena včas… Odstávka, vymáhání, odstřižení, exekuce.

Pokud si navíc některý z těchto "dodavatelů", což se běžně děje, odsouhlasí a státem nechá přiklepnout zvýšení ceny na příští rok o třeba 12%, prostě se tak stane. Odběratel tuto skutečnost musí akceptovat a platit více, stejně jako reagují navazující distributoři.









Jak to ale odběratel udělá?

Jeho problém, ať si třeba zdraží to, s čím sám obchoduje. Právě ona provázanost nárůstu vstupních nákladů má za následek lavinový efekt a zvýšení ceny napříč celým logistickým řetězcem. U zboží i služeb se musí zobrazit nárůst vstupních nákladů u všech činností s podnikáním souvisejících. (dodavatelé, výroba, skladování, transport, distribuce, velkoobchodní či maloobchodní prodej).

Pokud jde však přímo o koncového zákazníka (my), musí prostě sáhnout hlouběji do kapes a platit…







Kdo z toho má tedy prospěch, když vlastně všichni trpí?



Šest písmen: Systém



Systém státní, spolu s ním systém monetární a další systémy navazující.

Jakýkoliv stát obecně potřebuje daně, aby vůbec mohl jako celek fungovat. Aby mohl budovat infrastruktury, vlastnit vojenskou připravenost k obraně státu, zdravotnictví, školství, kulturu, udržovat v chodu dodržování vnitřního pořádku a řídit bezpečnost prostřednictvím policie či výzvědných a kriminálních služeb, tvořit rezervy či plánovat deficit a zadlužení. To vše samozřejmě státem a odpovědnými osobami obvykle na určitých pozicích dokonale řízené tak, aby systém bezvadně "fungoval".







Kdy funguje systém dobře?

Když jsou kolečka promazána a když zejména proudy financí tečou, jak se očekává.

To stačí. Nic víc, nic méně. Spokojenost? Co to je? Doba je zlá...

Proto v každém státě existují královsky placení informátoři a bují rozsáhlá korupce, proto se některé kauzy nechávají dlouho uměle otevřené, aby bylo "co řešit" i o čem psát, a když už některá budí příliš velký zájem, vyřeší se odhalením pachatele, který je skutečný či dokonce fiktivní (např. Usáma Bin Ládin - z dnešních satelitů se dají lidem číst noviny doslova přes rameno, ale my stále netušíme kde vlastně je).







Drogové kartely, které denně nalézají milióny závislých narkomanů po celém světě s novým zbožím, jsou velmi pečlivě monitorovány kriminálními či tajnými službami, obvykle bez zásahu, jsou totiž další součástí dobře mazaných koleček - reprezentují zde společně s dalšími prvky společnosti jisté zdroje dalších příjmů.

Pokud by orgány kontroly neměly co dělat a byl všude klid a pořádek, proč by zde byly? Kdo by tím utrpěl?

Systém.







Energie obecně a především ropa, na které jsme bohužel stále závislí a na kterou se napojuje gigant obrovského automobilového průmyslu společně se všemi "just in time" subdodavateli všemožných dílů, tvoří další obrovské kolo v celém soukolí.

Nesmíme zapomínat na zdravotnictví a farmaceutiku - další neskutečně silný gigantický blok, který je paradoxně nejšťastnější, když jsme nemocní a to nejlépe dlouhodobě či neustále (astma, alergie, cukrovka, krevní tlak - stres, deprese), aby byla spotřeba léčiv a farmaceutik a prováděno množství výkonů - pro všechny dost práce a soukolí se krásně točí a mele.







To vše korunováno komunikačními společnostmi, které nám všem pomáhají roztáčet kola systému ještě rychleji do pohybu. Mají samozřejmě naprosto dokonalý přehled o tom, co, kdo, komu, kdy, jak, proč, zač a z jakého důvodu řekl či odeslal formou sms. Toto nepřetržité monitorování si dokonce zákazník ještě sám ochotně a rád pravidelně platí...

Více info například článek "Proč neužívat komunitní sítě" zde: www.jinestranky.cz/clanky/doporuceni_-vzdelavani_-vyzvy/proc-neuzivat-komunitni-site---a-pozor-na-google



Kdo ale nejlépe zajistí, aby byli lidé stále pod stresem, konzumovali léky a jak mít k tomu finanční toky pod kontrolou?

Bez obav, máme přeci finanční sektor, bankovnictví a přísné daňové kontroly, uměle vyvolané krize a přinejhorším nějaký ten drobnější válečný konflikt, ne?

Lidé sice mohou žít v slušných domech, ale musí rovněž 30 let svého produktivního věku poslušně platit hypotéku, takže budou muset pěkně pracovat, odvádět daně, být neustále ve stresu, ze kterého snad časem doufejme též onemocní.

Onen pocit, "Jak dlouho to ještě musí kvůli půjčkám a hypotékám v té práci (která je mnohdy skutečně nenaplňuje ani nebaví) vydržet" a další souběžný pocit, že jsou pod přímou kontrolou plateb hrozících vypovězením smluv, je jedním z nejsilnějších a permanentních stresorů.





Navíc je tu jistota, že ze státu, pro který musí uvedenou dobu pracovat a odvádět daně, jen tak s nemovitostí přes rameno neutečou jinam a budou státem samotným vlastněni i nadále.



No a pokud náhodou nebudou schopni platit?

Není problém, ručí přeci svým majetkem a je jasné, že pokud na to nemají, zástavní právo již má okamžité řešení v podobě odebrání nemovitosti a následného vystěhování. Samozřejmě bez náhrady. Každý musí vědět na co prostě má a třeba takové úmrtí životního partnera a tudíž neschopnost splácet, není omluvou...







A co když už nemovitost mají a vše splatiili?

Bez obav, máme přeci daň z nemovitosti a pokud je někdo vlastník, bude platit poplatky státem a obcemi určeného výměru každý rok pravidelně. Tento rok 2010 například vylétly hodnoty daní z nemovitostí o stovky procent - určitě jste si sami všimli.

Přičemž nemovitost je stavěna za čisté peníze lidí, kteří je nejdříve zdanili ve svých příjmech, druhé zdanění proběhlo při nákupu zboží či služeb s určeným DPH a nyní do třetice daní nemovitost jako takovou každý rok. Klasické trojí zdanění stejných peněz. Proč, když si nemovitost pořídili již ze zdaněných peněz?







Co když někdo má studnu a používá vlastní vodu?

Jistě, studny musí být registrované a za poplatek schválené a pokud by snad někdo chtěl používat pouze svojí vodu a nechtít tak třeba platit za spotřebu z městského řádu, máme řešení: Bude mu účtováno stočné, protože odpady jsou společné a produkuje je i ten, kdo má svojí studnu. Používá v podstatě spodními zeminami filtrovanou dešťovou vodu "od Pánaboha", ale odpady někam vypouští. To vše samozřejmě zatíženo daněmi, jak jinak.







Co když si někdo pořídí vozidlo?

Jsitě, někdo jich má i několik, protože třeba sám podniká, ale nemyslete - máme povinné ručení, máme dálniční poplatky a havarijní pojistky, které dosahují i desítek tisíc ročně na vozidlo. Navíc, jejich majitelé či provozovatelé budou kupovat pohonné hmoty, které jsou zatíženy krásně vyvinutou spotřební daní, takže vlastně ať mají aut co nejvíce a ideálně na nějakou dlouhodobou formu leasingu nebo úvěru.







Co když si někdo zpříjemní život malým psíkem k domku na zahradu?

Není problém, bude platit poplatek za psa. I když bude "trousit" na jeho vlastním pozemku za který již zaplatil při nákupu a ročně platí daně z nemovitosti. No a pokud je to náhodou osoba žijící v panelovém domě, poplatky jsou pro jistotu několikanásobně vyšší, protože přeci chodí na státní pozemky.







...raději už to zastavím, bylo by toho najednou příliš...



Kdepak, nepromazávat kolečka, to by nešlo...



Proč se nám tohle zdá jako zcela normální? Copak tohle se dá vnímat jako nám všem prospěšné? Odvody z každého příjmu a nakonec si léky a někde i ošetření sami plně hradíme.

Vše prospívá POUZE Systému.

Vnímáme, jakou "svobodu" vlastně máme a to dokonce i nyní, když už jsme konečně v "té úžasné Evropě"?

Zdá se nám to vše stále jako úplně normální? Čekám, kdy přijde na řadu daň či poplatek za vyšší spotřebu kyslíku pro sportovce, kteří se aktivně věnují například běhu v parku či silniční cyklistice. Zatížíme snad poplatky i naše špičkové hokejisty, protože se kvůli nim musí chladit obrovské hrací plochy a jejich "živnost" má negativní dopad na životní prostředí nás všech? Možná i to přijde...

Nepřipomíná nám to doslova feudalismus či otrokářskou společnost, jen v trochu jiné - nepřímé - zato velmi účinné formě? Jsme v podstatě zboží či komodita na trhu, která někomu patří a která má konkrétní tržní hodnotu.

Ti dravější, kteří jsou systémem vytrénováni v duchu "buď nejlepší a trhni, co můžeš", si vnitřně uvědomují, že mají z mnoha důvodů stále málo a jakýmikoliv způsoby se derou po zádech ostatních do příležitostí a vrcholných pozic - jsou to stále titíž. Státu i společnosti samozřejmě o to více odvedou na daních a jejich hodnota na trhu je logicky systémem vyhodnocena jako "vyšší". Sláva jim.

Viz velmi podnětný článek "Způsob našeho života" zde www.jinestranky.cz/clanky/2012---rok-transformace/zpusob-a-smysl-naseho-zivota-na-zemi

Výkon za nimi, kromě pár přeposlaných reportů a vyplněných tabulek s barevnými grafy, však obvykle nebývá téměř žádný.







Vše do sebe, jak vidíme, krásně zapadá a Systém šlape, prosperuje a funguje jako virus v počítači nebo jako rakovinový nádor v těle - vleze všude a generuje se i tam, kde jej nikdo nečeká.

Výsledkem je celosvětová valící se obrovská chaotická virtuální energie spotřeby a finanční toky ohromného množství zdaněných i těch druhých peněz, které však nepřinášejí celkově téměř žádný efekt - kromě toho, že chudší chudnou a bohatí bohatnou stále více.







Je to jako stavět dům ze samotného písku. Bez přidání cementu a vápna, které teprve společně vytvoří po vytvrzení hodnotnou a pevnou strukturu, je to skutečně mrhání časem i energiemi.

Chybí tam jiný, vyšší rozměr, který dokáže poukázat ne nesmyslnost tohoto chaosu a konzumu, zatímco je vše tak silně fixováno na striktně hmotné hodnoty jako výsledek a fyzický svět - který je, jak vidíme, plný změn, pohrom a zvratů obecně.

Mnoho lidí toto již pochopilo a snaží se ze systému, se kterým vnitřně nesouhlasí a který v zásadě ke svému životu nikdo nepotřebujeme, vymanit. Po celém světě vznikají různé skupiny a spolky lidí z všemožných oborů, které se ze společnosti dobrovolně vyčleňují a odchodem kamsi do ústraní, do hor a odlehlých míst, systém svou ignorací odmítnou.

Tam se věnují tomu, pro co má každý své dispozice a pracují společně, jako členové jedné lidské rodiny. Od pěstitelů přes řemeslníky, léčitele a lékaře, odborníky na otázky vědy, matematiky, fyziky, odborníky na čisté a nezávislé zdroje energií i otázky duchovní. Každý hraje svou roli a každý přiloží svou ruku k dílu pro celek.

To je jedna ze spolehlivých cest, jak se ze systému odpojit a nechat jej umrtvit - nic od něj nechtít a ignorovat jej. Nemá smysl s ním bojovat a vzpouzet se mu, to je velká chyba. Pokud se postavím proti zlu stejnou zbraní - například násilím - jde v podstatě o stejné energie a sám se proto stávám zlem. Systém tento způsob boje většinou vyhraje, protože má na to své kapacity a systémové nástroje.

Někteří lidé svůj nesouhlas řeší navenek odlišným vzhledem, než je obvyklé a mohou tak vyjádřit svou příslušnost "mimo Systém" či dokonce pohrdání jím samotným. To samozřejmě v jejich životě vyvolává problémové situace a často názorové i konfliktní střety, protože se výrazně odlišují, a uniformnímu systému proto "vadí".

Je to rovněž jedna z cest, ale bohužel díky předchozímu programování Systémem naší většinové společnosti, bývají dost často zavrhováni a obtížně přijímáni společností samotnou - i kdyby mezi nimi žili doslova svatí lidé, jako tento.







Každopádně, jakékoliv snahy o odtržení a odpojení se bez hlubšího duchovního rozměru a přemýšlení nejen logického, ale především lidského - srdcem, se dostáváme do slepé uličky, která vyvrcholí rozpadem skupiny, díky fixaci na dříve programované hodnoty - selže čistě lidský faktor. Stalo se již mnohokráte a lidská závist pak zbytečně udělala své.



Násilí není řešením:

Pokud systému dávám energii, bere si jí automaticky a vděčně sám. Násilí je pro něj přímo lahůdka, kterou s chutí a rozkoší spolkne, neboť na ní demonstruje svou nezbytnost existence. Škoda, že to fanoušci fotbalu ještě nepochopili.

Pokud však žádnou, pro něj důležitou energii nezískává a nedáváme mu nic, nemá zdroje a nemá z čeho existovat. Vyschne sám, jako koryto dříve proudící řeky.

Podívejte se na to, co si způsobilo BP díky Mexickému zálivu a jaký bojkot jej čeká ještě v budoucnu. Lidé se odvrací a nakupují jiné pohonné hmoty. Tak prosté, každý má možnost volby a může přitom vypadat nebo se tvářit jakkoliv. Čas nám nakonec ukáže, zda byl záměr ostatních skupin BP oslabit a ostatní posílit či nikoliv.







...A hlavně:

Nepřijímat bezhlavě - či ještě lépe - ignorovat pobídky a výzvy, které jsou vůči systému závazné a účelové - zejména ty dlouhodobé či dokonce celoživotní. Nestát se na jeho existenci závislými a nenechat se proto zatáhnout do falešných her přetvářek a úsměvů, pro systém trénovaných osob.

V běžné, skutečné a kvalitní rodině neexistují žádné peníze a rodina bez nich rovněž dokáže interně bez potíží fungovat a žít. Je to o vnitřní disciplíně a o přístupu v chápání potřeb druhých. Pokud má dítě na něco chuť, vezme si, co mu přísluší, prostě sáhne po jablku, sušence či rohlíku a je postaráno.

Neplatí rodičům za každý kus housky ani za deset deka salámu. Není to totiž ani nutné ani logické, jeden druhého v rodině přeci podporujeme a nechceme jej naopak ošidit a okrást, protože máme společné zdroje (pomíjím výjimky obtížných rodinných vztahů, jako důsledek systémových vlivů).







Až si lidé svou součinnost k jednomu druhu lidské rasy plně uvědomí a vnitřně přijmou tuto realitu "Jednoty se vším", bez systémem programovaného pocitu: "Ty musíš být lepší, ty musíš mít více než jen to a to, ty se musíš stát tím a tím…" a začneme být všichni čistě a opravdově sami sebou a tím, čím skutečně chceme být, stane se doslova zázrak.

Lidé systém konzumního stylu života a účelově podsouvaných hodnot prohlédnou, začnou odmítat a konečně poznají, co to je, být teprve skutečně svobodní a šťastní i za cenu menšího luxusu a větší skromnosti.

Sám cítím, že se tak děje již nyní a vývoj je nezadržitelný - lidé hledají a podvědomě touží poznat něco jiného, něž je jim stále prezentováno a tyto stránky mají za cíl probíhající transformaci pochopení a sílu otevřeného vědomí pouze osvětlit a podpořit. Viz článek "Utrpení jako prostředek sblížení lidí" zde: www.jinestranky.cz/clanky/2012---rok-transformace/utrpeni-jako-prostredek-sblizeni-lidi



Naše planeta není nic jiného, než jedna převeliká a rozlehlá symbolická domácnost s omezenými zdroji, ve které prozatím ne příliš dobře hospodaří "pár rodin", které se díky nastavenému systému cítí neustále v ohrožení, a proto bojují nesmyslně každý sám za sebe, místo abychom své síly proti přežitému systému všichni spojili dohromady s pochopením, že jsme na jedné lodi… (někteří již vědí, že lze tuto větu vyložit několika způsoby, přečtěte proto ještě jednou). Související článek "Kosmická loď Země v ohrožení" zde www.jinestranky.cz/clanky/ufo-a-mimozemske-civilizace/kosmicka-lod-zeme-v-ohrozeni







První a velmi důležitý krok, je cesta myšlenková a duchovní - cesta vnitřního rozjímání a přijetí možných realit jako variant budoucího řešení. Pak může následovat cesta odhodlání a konání. Pokud jsme v myšlenkách výše nalezli alespoň několik souhlasných úvah, máme první drobný krůček za sebou...

Mnoho štěstí Aridan



Související, nově publikovaný článek Peníze jako falešné globální náboženství zde: www.jinestranky.cz/clanky/2012---rok-transformace/penize-jako-falesne-globalni-nabozenstvi



Zdroj: http://www.jinestranky.cz, http://www.moje-pravdy.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama