Finanční zbraně hromadného ničení (komplet) II

31. července 2011 v 5:45 | Viktor Stropek |  Ekonomika
Proliferace
Čtyři výše zmíněné deriváty (forward, future, opce a swap) jsou nazývány jako "vanilkové" deriváty ("vanilla derivatives"). V praxi fungují jako základní stavební kameny spojené do komplikovaného uspořádání spojujícího rozličné deriváty v rozličných podkladových aktivech, aby se zrodily ještě komplikovanější nástroje.

Ve zvěřinci finančních trhl běhá těchto složitých či "exotických" derivátů hned několik druhů. Všechny však mohou být odvozeny ze tří základních derivátů a schopností, které nabízejí: časové fixace futures, volnosti opcí a mutability slapů.

Zvěřinec derivátů, které zplodily tyto tři základní, se tak dostal z kotců a vřítil se na půdu komoditních a zahraničních devizových trhů a pronikl do všech pórů finančních trhů.

Tyto základní nástroje vytvořily strategie skrývající se pod jmény jako Bear Spreads, Naked Puts, Collars, Straddles, Strangles, Butterflies či Vanilla Options: jedná se o skutečnou explozi polymorfní perverzity vytvořenou díky nové Kamasutře stovek finančních poloh.

Transformace
Změnu, která se odehrála od doby, kdy byly deriváty marginálním fenoménem odehrávajícím se na poli komoditního trhu, k dnešku, kdy hrají zásadní roli v transformaci kapitalistického mezinárodního finančního systému, lze vidět v následujících oblastech:

• množství
• OTC, státní kontrola a viditelnost na trhu
• Tvorba cen
• De-montáž

Množství
Množství obchodovaných derivátů za posledních patnáct let explodovalo.

Od situace v sedmdesátých letech, kdy bylo množství derivátů vzhledem k celkovému světovému obchodu zcela marginální, dnes deriváty zodpovídají za obrovskou většinu celkového množství globálních finančních obchodů.

Daleko největším globálním finančním trhem je zahraniční devizový trh, který při posledních součtech dělá obchody za více než tři biliony dolarů denně.

Dvě třetiny z toho jsou deriváty.

Abychom měli jiné číslo na porovnání (a ocenění onoho množství představovaného deriváty), uveďme, že celková hodnota mezinárodních, globálních obchodů se zbožím a službami za celý rok dosahuje šesti bilionů dolarů… což je částka, kterou trh s cizími měnami zvládne za pouhé dva dny.

Celkový souhrnný hrubý národní produkt Irska čítá 200 miliard dolarů - a to představuje zhruba hodinu a půl obchodování na globálních trzích s cizími měnami.

OTC ("Over The Counter")
V našem výkladu o swapech jsme opominuli jeden dodatečný rozdíl mezi swapy a futures a opcemi.

Spočívá v tom, že swapy v drtivé většině nejsou exchange-traded nástroji jako futures a opce. Téměř výlučně jsou sjednávány přímým vyjednáváním mezi dvěma protistranami - tento způsob obchodování se nazývá "Over The Counter" ("přes přepážku").

To byla přirozeně jediná cesta, jak fungovat v dřívějších dnech tajných měnových swapů realizovaných kvůli obejití měnové kontroly a omezení.

Nicméně jako nástroj pro transformaci toku splátek a hotovostí po určené období spíše než nástroj na ochranu proti budoucím pohybům cen podkladového prvku je swap nadále organizován téměř výlučně jako přímá, dvojstranná dohoda upravená podle zúčastněných.

Skoro 80 procent obchodů s derivát jsou OTC swapy, 75 procent z nich jsou úrokové swapy.

Kromě toho musíme zmínit "off-balance sheet" povahu těchto ujednání. To znamená,že protože nedochází k žádné skutečné výměně vlastnictví, není potřeba, aby se o nich objevil záznam v účtech firmy.

To vše napomohlo a zvětšilo neprůhlednost finančních trhů. Exploze OTC derivátů vůbec nevedla ke zvýšení transparentnosti a zdokonalení "inteligence trhu" (cožje samozřejmě protimluv, jako kdyby tady nějaká byla!): vedla k tomu, že vlády, regulátoři, odhadci rizika mají stále menší a menší představu o tom, jaké riziko představují další hráči na trhu.

To je jeden z hlavních faktorů současné mezinárodní bankovní krize vyvolané fiaskem sub-prime hypoték ve Spojených státech. Skutečná riziková suma vytvořená špatnými sub-prime půjčkami je relativně malá, ale strach finančních trhů je strachem z temnoty - nikdo neví, kde se ony dluhy nacházejí. Ví se jen, že někde jsou.
Tvorba cen - vůz před koněm
Jedním z důsledků obchodování s deriváty, který byl empiricky pozorován, je zřejmá inverze vztahů souvisejících s tvorbou cen mezi okamžitými cenami a budoucími cenami. Standardní vztah vypadá tak, že promptní trh určuje hodnotu terminovaných, budoucích obchodů, k nimž dojde po uplynutí jistého času.

Na mnoha trzích však operuje tendence určovat okamžité ceny cenami budoucími trhy.

Příčina tohoto obratu ještě bude muset být přesně vylíčena, ale zdá se, že jde o účinek přesunu od terminovaných obchodů postavených na fyzických zbožích ke "cash-settled futures".

S tím, jak začaly dominovat na hotovosti postavené deriváty "cash-settled" deriváty, se poměr množství fyzicky doručovaných kontraktů k "papírovým" derivátům, u nichž se o žádném fyzickém doručení podkladového aktiva nikdy ani nepřemýšlelo, v mnoha případech vyvinula k bodu, kdy papírové obchody převažují fyzické obchodování deset ku jedné či více.

Množství obchodování vytváří situace podobné "nejde-li hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře".

Jinými slovy: síla trhů s deriváty spočívá v určování ceny; ta je určovány jimi, nikoli zápasy ohledně výrobních cen. To představuje hlavní posun, pokud jde o moc konkurence nad budoucími výrobními náklady.

Interpretace

Ohlušující ticho
Vezmeme-li v potaz míru a důležitost transformace, která se odehrála v několika posledních desetiletích, s překvapením zjistíme, že se odehrálo jen několik málo pokusy o analýzu jejích širších implikací.

Tomu je snadnější porozumět, pokud se podíváme na skupiny, o nichž bychom předpokládali, že se takové analýzy chopí.

Na jedné straně máme lidi, kteří mají nejlepší znalosti o posledním rozvoji derivátů - to jsou profesionální obchodníci a dealeři, kteří s těmito speciálními finančními nástroji pracují. Jenže zájmy této skupiny jsou omezené na úzkou perspektivu hledání zisků na kapitalistických trzích.

Takže navzdory rozšíření učebnic a příruček a kurzů o tom, jak rozumět, zhodnotit a používat deriváty, doslova nikdo z tohoto sektoru nemá zájem starat se o širší společenské implikace. Horizont zisku je ve vztahu k širšímu obzoru lidského dramatu příliš úzký.

Akademický sektor a sektor profesionálních ekonomů, kteří by se o tuto otázku mohli zajímat zvenku, jsou prakticky ochromeni horlivou věrností vládnoucím ekonomickým dogmatům. Podle vládnoucího neoklasického ekonomického dogmatu o "dokonalém trhu" se celkové obchody s deriváty rovnají nulové hře, která nemá žádnou hodnotu. S tím, jak se trh bude zdokonalovat, potřeba či možnosti pro "hedging" aktivity či spekulace budou stále více ubývat.

Klasičtí ekonomové mají v každém případě tendenci být alergičtí na ¨jakoukoli analýzu, která obsahuje slovo "sociální".

Okrajoví ekonomičtí kritici tohoto pro.kapitalistického pozitivismu jsou zase svázaní otrockou věrností ortodoxnímu marxistickému dogmatu (který se nesmí plést s Marxovou skutečným příspěvkem ke kritice kapitalismu, která je stále užitečným materiálem), které uvádí, že se vykořisťování odehrává jen ve výrobní sféře a že celý finanční trh, včetně obchodování s deriváty, leží ve sféře oběhu, a proto může být bez nebezpečí ignorován buď proto, že nemá žádný dopad na "reálné" kapitalistické vztahy, nebo proto, že he neproduktivní.

Mezi převládajícími neoklasickými ekonomy a marginalizovanými marxisty jsou keynesiánci. Nejsou explicitně protikapitalističtí a obhajují potřebu státní intervence a regulace jako nutnou podmínku účinně fingujícího kapitalismu a nabízejí jisté vágní ústupky potřebám lidu. Nemají však lepší nápad, co dělat s deriváty, než jejich neoklasičtí či marxističtí kolegové. Pokud něco, následují Keynesovo oddělení "reálné ekonomiky" od spekulativního tržního obchodování.

Prolomení ticha
Kvůli nedostatku zájmu či dogmatické neschopnosti profesionálních obchodníků na trhu a stoupenců rozličných ekonomických ortodoxií bylo zápolení s pokusy analyzovat sociální implikace ponechány těm několika ekonomům, kteří jsou ke kapitalismu kritičtí či skeptičtí, ale nebyli zaslepeni klapkami ortodoxního marxismu na očích.

K nim patří australští akademici Bryan a Rafferty, na něž se odkazují poznámky po čarou a z jejich knihy, která vyšla minulý rok, vychází mnohé z toho, co bude v textu následovat.

Vlastnictví & konkurence
Bryan a Rafferty a mnoho dalších autorů, na něž odkazují, přirovnávají nedávné ovládnutí finančních trhů deriváty dopadu zavedení akciové společnosti v polovině devatenáctého století.

Stejně jako současná vzestup derivátů bylo zavedení akciové společnosti nahlíženo mnoha tehdejšími komentátory jako hrozba produktivní ekonomice s ničivými a parazitickými dopady činnosti spekulantů, která s sebou nese nebezpečí volatility a nových krizí spojených s nestabilitou.

I akciové společnosti byly inovací, která rozšířila hranice, v nichž bylo možno dělat byznys, jak co se týče zapojeného kapitálu a práce, tak vzdáleností, zatímco hluboce změnily vztah mezi řízením výroby, jejím vlastnictvím a distribucí zisku. Tomu odpovídalo rozšíření a zintenzivnění konkurenčních vztahů mezi podnikateli a mezi kapitalisty a prací.

Tito komentátoři tvrdí, že derivátová revoluce zavádí v těchto třech aspektech kapitalismu podobně epochální změnu. Označují ji jako "tři stupně separace".

Prvním stupněm separace je separace lidé od půdy a prostředků na soběstačnost za účelem vytvoření třídní společnosti individuálních vlastníků - kapitalistů, venkovských či průmyslových - a oloupené třídy námezdních pracujících. V tomto stadiu separace je kontrola nad výrobou a vlastnictvích výrobních prostředků sjednoceno v tělese "pánů". Konkurence je primárně přímým konfliktem mezi pánem a "jeho rukou" ohledně zisku versus přežití.

Tuto síť vztahů akciová společnost transformuje. Proces inkorporace dává podniku stupeň legálního uznání jako právní entitě požívající práv. Vlastnictví je nyní rozprostřeno mezi akcionáře, kteří k vlastnictví firmy nemají individuální práva. Řízení výroby je dáno do rukou osobě, která se z polohy "pána" dostává do pozice pouhého "šéfa", zatímco on sám je někým, kdo může být na základě vůle akcionářů propuštěn.

Zatímco konflikt mezi šéfy a dělníky je i nadále schopný dosahovat zuřivých intenzit, dopad vlastnictví akcionářů, kteří mohou porovnávat výnosy svých podílů v dané společnosti s výnosy konkurenční firmy v tomtéž odvětví a- pokud jsou ziskové - přesunovat finance dál, aby pro ně našly nejziskovější umístění, znamená, že konkurence se nyní rozšiřuje mezi firmy v daném odvětví.

Konflikt mezi šéfem a dělníky je zprostředkován konflikty a výrobními podmínkami mezi všemi konkurenčními firmami v daném odvětví.

Mnoho bylo též napsáno o možném konfliktu mezi šéfy a akcionáři. Akcionáři mohou dospět k krátkodobému zisku skrze aktivity, které mohou dané firmě uškodit - či dokonce k jejímu předčasnému zániku. A podobně se mohou šéfové obohacovat na úkor akcionářů a dělníků.

Obě strany však do jisté míry zjišťují, že jejich prostor pro svobodu a pro svou moc nad podnikem je omezen legální úpravou firmy jako právní entity s právy a také zintenzivněnou konkurencí, kterou vedou s ostatními hráči na trhu.

Třetí stupeň separace prostřednictvím derivátů zahrnuje další kolo ztráty moci a autonomie, které zažívají jak šéfové, tak akcionáři tváří tvář třetímu tělesu, dealerů s deriváty, kteří odvozují svůj zisk z výkonu svých firem, aniž by potřebovali jakékoli legální uznání.

Zvyšuje se schopnost derivátových nástrojů vztahovat a porovnávat výkony jednotlivých firem napříč rozličnými odvětvími. Akciová společnost usnadnila porovnání produktivity a ziskovosti mezi rozličnými firmami daného odvětví (v dané měnové oblasti), ale čelila obtížím, jak vztahovat, řekněme, například produktivitu dolů s výrobci sýra, aniž by došlo k odprodeji dolů a investování do byznysu se sýrem.

Deriváty se vyvinuly zejména proto, aby spojily předtím nesouměřitelné aktivity přímou cestou, bez potřeby měnit vlastnictví podkladových akcií. Díky derivátům lze doly a sýr porovnávat přímo a to, čeho dosáhla produktivity v jednom odvětví lze konkurenčně stavět proti výsledkům v jiném odvětví.

Na tomto místě je třeba zmínit, že B&R netvrdí, že tyto tři prvky by se měly chápat jako "stupně" v tom smyslu, že jeden dává vyrůst druhému, jímž je nahrazován. Ačkoli každý z nich poskytl základnu pro evoluci dalšího, každý předchozí dál koexistuje s tím, který se objevil po něm.

I když už operuje "třetí stupeň separace" finančního kapitalismu 21. století, jemuž dominují deriváty, východoasijské "podnikatelské zóny" s vlastníky oděvního průmyslu, kteří vydírají pracovní sílu vyrábějící sportovní oblečení pro post-industriální dělníky Západu, fungují zcela jistě na úrovni prvního stupně.

Deriváty sežraly nadnárodní akciové společnosti, jimž měly sloužit.

Původní článek v angličtině najdete na adrese www.wsm.ie/news_viewer/3613
Zdroj: http://www.ezurnal.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 plus size halloween costumes | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:50 | Reagovat

A. They wear snow caps.
http://www.caredresses.org/

2 red prom dresses | E-mail | Web | 2. května 2013 v 7:55 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama